Duben 2016

Pozvánka

11. dubna 2016 v 19:09
..........

Duben 2016

1. dubna 2016 v 6:00

Svatá Dobrotivá a kostel Zvěstování Panny Marie
Augustiniánský klášter v Zaječově, s kostelem Zvěstování Panny Marie, založený v r. 1262 Oldřichem Zajícem z Valdeka, byl v době svého vzniku nazýván klášterem "Na Ostrově" nebo "Ostrovským". Jméno bylo shodné se jménem vsi, na jejímž území, nebo v jejím těsném sousedství klášter s kostelem byl postavený. V současnosti je veden s č.p. 1 v katastru Nové Vsi, která je dnes součástí Zaječova. Ostrov, tak jak je obecná představa o ostrovu, vytváří Jalový potok z jedné strany a potok Mourový ze strany druhé. Druhá možnost vzniku názvu je ta, že místo, na které byl podle pověsti přenesen Oldřich Zajíc, bylo popsáno jako "ostrov v moři lesů". Rozhodnutí, která varianta vzniku jména je správná ať si laskavý čtenář udělá sám. Těžko si představit, jak krajina vypadala v době vzniku kláštera, dnes je krajina činností lidí a přírodními vlivy značně změněná a představa obou variant vyžaduje značnou dávku představivosti.
Kostel má dvě patronky.P. Marii a Sv. Dobrotivou. Dost často se setkáváme s dotazem, proč se vžilo a stále se užívá jméno "Svatá Dobrotivá", mnohdy pro celou vesnici. Tento název se začíná užívat od roku 1327, kdy pravnuk zakladatele, také Oldřich Zajíc, který byl kanovníkem na pražském hradě,věnoval zdejšímu klášteru ostatky Svaté Dobrotivé.

Kdo byla Svatá Dobrotivá (Sv. Benigna) zkusíme v následující části objasnit. Ne sami, využijeme k tomu znalostí a práce člověka vzdělaného v teologii, který byl svého času převorem zdejšího kláštera pátera B. M.Branda.
K tomu účelu se snad nejvíce hodí úryvek z knihy "Dějepisné vypsání pamětí o klášteře a Sv. Dobrotivé na základě pamětní knihy a staršího spisku". Autorem knihy je P. Bernard Maximilán Brand - kněz řádu s. Otce Augustina.
Kniha byla vydána V Praze 1907. Tiskem Cyrilo-methodějské knihtiskárny
V. Kotrba. Nákladem vlastním.

[tučně tištěná část článku je doslovnou citací (opisem) z uvedené knihy]
V knize uvádí, že svatá Benigna (Dobrotivá) byla jednou z údajně 11 000 panen, které 21. října r. 453 v Kolíně (nad Rýnem) povraždili Hunové. Dále je uvedena citace z knihy:
"Sv. Dobrotivá, jako ostatní družky její, dokonala život svůj dne 21. října 453 (449) 1 jsouc od pohanských Hunů pro víru Kristovu a pro své panenství smrtí mučednickou poctěna. Všechny její ostatky byly z Kolína do Říma převezeny, kde u veliké úctě a vážnosti chovány byly". Mezi tím, jak jsme v dílu prvém pověděli, založen byl na Ostrově od pana Oldřicha Zajíce klášter, do něhož uvedeni byli mniši řehole poustevníků sv. Augustina. A nezřídka se stávalo, že ku ozdobě řádu mnozí členové rodu Zajícovského vstupovali do něho a někdy i mimo řád dosáhli velikých hodností. Mezi jinými vstoupil do řádu pravnuk zakladatelův, jenž také Oldřich se nazýval a byl synem pana Viléma z Valdeku, nejvyššího komorníka královského a pěstouna Otce vlasti Karla IV. Tento Oldřich domohl se hodnosti kanovníka na hradě Pražském, a když v jistých záležitostech v Římě roku 1320 meškal a zvěděl o úctě jež se sv. Dobrotivé prokazuje vyžádal si tělo této světice, které ještě s jinými ostatky do Čech přivezl. Před svou smrtí, která ho r. 1326 zastihla, odkázal tělo sv. Dobrotivé s ostatními ostatky svatých klášteru na Ostrově a teprve až bylo důstojné místo pro ně přichystáno, bylo od sv. Tomáše z Prahy, kde mezi tím uschováno bylo, přenešeno na Ostrov, což stalo se dne 23. května 1327 na slavnost nanebevstoupení Páně. A od této chvíle počal se klášter nazývati ne více klášterem Ostrovským, nýbrž klášterem blahoslavené Panny Marie a sv, Dobrotivé a prodlením času stalo se, že jmenoval se krátce klášterem Svato-Dobrotivským, jak se až podnes nazývá.

1) datum z publikace "Poutní místo Svatá Dobrotivá" [ONYX Praha 1999]
K uctění a uctívání Svaté Dobrotivé byla zhotovena soška, jejíž podobu popisuje P. Brand:
Brzy po přenešení těla sv. Dobrotivé postarali se řeholníci zdejší, aby byla zhotovena socha této svaté panny a podoba její, jak zachovaný popis líčí, jest asi tato: >>Socha byla vyřezána ze dřeva a měla výšky sedm čtvrtí lokte Pražského, vyjma korunku, která zvláště na hlavu sochy postavena byla. Oděv na soše vyřezán byl podle způsobu oděvu panského a celá byla barvy bílé. Celá socha tak zhotovena byla, ana sv. Dobrotivá stojí: obličej byl tahů krásných, ušlechtilých a nábožných; oči jako ku spaní zavřené a ruce křižmo přes sebe složené, při čemž dlaně byly k tělu obráceny. Na prsou byla vydlabána dutina na způsob malé skřínky a sklem opatřena, poněvadž časem bývaly v ní kosti svatého těla.<<

[ Text je doslovným přepisem úryvků výše uvedené knihy].


................................................................
............Původní soška Sv. Dobrotivé po opravě v roce 1886.............. Soška po restaurování v roce 1993.

Při restaurování sošky v 1993 byla odstraněna korunka a ratolest, kterou drží v rukou. Soška není uložena v klášteře a je deponována na bezpečném místě.

...........................
................................... Pohled do kaple Sv. Dobrotivé z průchodu za hlavním oltářem.......................


..............................................
....................Současná podoba sošky...... Vstup do kapličky sv. Dobrotivé z boční kaple gotickým portálem

...........................................................................
..........................................Vnější pohled na kapličku/kaplička je označena šipkou/..........


V kapli Sv. Dobrotivé je na oltáři umístěna soška, která je přibližnou kopií původní sochy. Původní soška byla stářím poškozena a nahrazena soškou novou, podobného vzhledu. Proti původní nemá v horní části dutinu pro uložení relikvií. Podoba sošek je doložena na prvním a druhém obrázku. Snímky jsou kopiemi převzatými z publikace "Poutní místo Svatá Dobrotivá" [ONYX Praha 1999] ale podobu sošky dostatečně popisují.
Je možné, že oltář Sv. Dobrotivé zhotovil a kostelu daroval malostranský měšťan a truhlář Dobner. K tomuto závěru došel jeden z potomků jmenovaného truhláře při tvorbě genealogie rodu Dobnerů. Tuto možnost podporují i konstatování v článku Pavla Zahradníka uveřejněném v časopise [Památky středních Čech, ročník 28, číslo1/2014]:

"Přišli sem tehdy z Prahy náš bratr Josef Demenin, laik, Belgičan,konventuál od sv. Tomáše,
a zároveň i br. Jindřich Hetzendorffer z Jindřichova Hradce, klerik, přivážejíce s sebou zmíněný
dřevěný oltářík, udělaný v Praze Michaelem Dobnerem,měšťanem a truhlářem z Malé Strany,

a potřený kovem".
Na jiném místě v témže článku P. Zahradník konstatuje: "Ovšem při popisu této události ve svém rukopise P.Veidner o Dobnerovi píše, že ,,je to ten, který roku 1677 vytvořil oltářík, na němž spočívá divotvorná socha, a zhotovil mnohé věci v Praze u sv. Tomáše, totiž chórové stally, dubová sedadla v kostele, zpovědnice, skříně v sakristii atd., o žádném jiném díle,jež by Dobner udělal pro Svatou Dobrotivou, se tedy nezmiňuje".

Ve své knize uvádí páter B.M. Brand toto: "Michael Dobner, měšťan Menšího města Pražského a mistr truhlářský, měl L.P.1680 manželku svou, právě když byla v šestinedělí, morem nakaženou tak, že i ubohý kojenec od své matky se nakazil a již zdálo se, že kojitelka i kojenec podlehnou morem neúprosné smrti. Avšak na přímluvu svaté panny Dobrotivé matka i kojenec zachránění byly, a proto vděčný manžel daroval 6. srpna do svatyně u sv. Dobrotivé tabulku s nápisem, zvěstující onen zázrak, která pohříchu se nezachovala".
Nic není jednoznačné a zřejmě to tak při pátrání v poměrně dávné historii je dáno. Ať už oltářík vytvořil Míchal Dobner nebo někdo jiný, v kostele je a bude vždy připomínat čím klášter a celá česká zem v minulosti prošla.

Osoba truhláře Michala Dobner je natolik zajímavá, že uvádíme výsledek pátrání pana Jana Dobnera, ke kterému došel při tvorbě genealogie rodu:
"MICHAEL + Johanna
*1639 Bor (Haid) +15.7.1703 (Praha)
Narodil se v Boru u Tachova, kde se vyučil truhlářem. Jeho rodiče museli být zámožní, neboť jeho zachovací (výuční) list byl na pergameně s přivěšenou pečetí."Dne 17.září 1671 předstoupil před shromážděnou radu a purkmistra královského Menšího Města Pražského. Prosil, aby mu bylo propůjčeno právo měšťanské a dovoleno provozovati řemeslo truhlářské. Poněvadž nebylo k tomu překážek, byly mu práva i svobody měšťanské propůjčeny." Usadil se na M.Straně, kde se dne 20.5.1673 oženil s měšťanskou vdovou Johankou po truhláři Kittlovi, čímž vyženil truhlářskou dílnu (matrika u sv.Tomáše). Provedl oltářík sv.Dobrotivé do stejnojmenného klášterního kostela v Zaječově na Berounsku.
Pro malostranský kostel u sv.Tomáše na konci 17.století vytvořil Michael Dobner dubová sedadla v kostele, zpovědnice, novější skříně v sakristii a některé chórové stally. V sousedním kostele sv.Josefa vytvořil architekturu hlavního oltáře portálového typu a současně i dvou postranních (sv.Tekly a sv.Terezie). Ke konci života zhotovil dva relikviáře pro kostel sv.Františka Serafínského. Zemřel dne 15.7.1703 zadušením při kataru".

[Použito se souhlasem p. Dobnera]

Mše o Květné neděli

.........................




Zelený čtvrtek




27. března 2016 smíšený pěvecký sbor CHRÁSTOCHOR přednesl v odpoledním koncertním vystoupení velikonočně laděné duchovní i lidové písně. Provedení bylo jako obvykle skvělé, je jen škoda, že si v nedělním odpoledni nenašlo víc lidí cestu do kostela. Pěveckému sboru srdečně děkujeme za vystoupení a věříme, že se za nějaký čas znovu sejdeme v naplněném kostele. Ke koncertu se vracíme několika snímky.





Klášter byl do padesátých let významným poutním místem. Po této době byl v prostorách kláštera depozitář tělovýchovného muzea, což bylo k prospěchu budov jako takových, protože jim byla věnována alespoň základní péče a tak je nepostihl osud mnoha jiných církevních staveb. Na dlouhou dobu bylo přerušeno konání pravidelných poutí. Kostel sice fungoval,ale bez stálého kněze a účast věřících byla minimální, a to přetrvává do dnešní doby. Po roce 1989 byl klášter vrácen řádu Augustiniánů a v roce 1998 byla obnovena tradice Mariánských poutí. Jako připomínku uvádíme plakátek (pozvánku) na První Mariánskou pouť.



O tohoto roku se poutě konají pravidelně v sobotu, před sedmou nedělí velikonoční. Termín letošní poutě připadá na sobotu 7. května, podrobnosti jsou uvedeny na přiložené pozvánce.


Poutníci do kostela putují po polních a lesních cestách, tedy mimo veřejnou komunikaci. Vzhledem k probíhajícím stavebním pracím, bude při letošní pouti omezený přístup do budovy kláštera, který je momentálně staveništěm.
Termíny mší v dubnu:
2. dubna 2016 - mše se nekoná
9. dubna 2016
16. dubna 2016
23. dubna 2016
30. dubna 2016
Začátek bohoslužby je vždy ve 14 hodin
Mše se konají v sobotu, s nedělní platností
Všem čtenářům děkujeme za návštěvu blogu a přejeme prosluněné jaro.
V.M.S.
Váženým čtenářům doporučujeme k nahlédnutí stránky

http://www.zdena-zajecov.estranky.cz/], kde se mohou seznámit s postupem záchrany druhé nejstarší budovy v obci.