close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Ukončení Blogu

26. července 2020 v 15:18

Vážení a milí čtenáři a přátelé.

Vyšší moc ukončila publikování našich článků na této adrese. Naše činnost ale nekončí a pokud se budete chtít s naším


povídáním dále setkávat, najdete nás na této nové adrese: kostelsvbenigny.blogspot.com.

Věříme, že nás najdete i na nové adrese a zachováte nám svou přízeň i nadále.

V. M. S. + V. H.
 

Červenec

1. července 2020 v 6:00

Krásné letní a příjemně dovolenkové dny.
Všem našim stálým čtenářům a příznivcům přejeme po nepříliš povedeném jaru, zakončeným povodněmi, krásné, prosluněné a příjemně prožité léto, pokud možno bez hrozby další, velmi nepříjemné epidemie.
V našem kostele bylo jaro zakončeno tím nejlepším možným způsobem. Páter Juan oslavil významné životní jubileum -
50 let. Tenhle věk považujeme za jeden z nejvýznamnějších. Pokud se ptáte proč, tak proto, že "desítková" jubilea se do čtyřicítky mohou opakovat v násobcích. Od padesátky je násobek jen výjimečný. Přesto do druhé životní padesátky jsme všichni milému člověku a skvělému duchovnímu od srdce popřáli nejen (a to především) zdraví, ale i dost sil pro naplnění jeho církevního a pedagogického poslání. Přání doplňuje několik fotek z malé improvizované oslavy po skončení mše svaté.























Krátký návrat do historie
Kostel za dobu své, téměř osmisetleté existence prošel obdobími krásnými a dá se říci šťastnými, i časy nepříznivými až krutými. Zlé časy započaly husitskými válkami, náboženské nepokoje v Čechách vedly k odchodu řeholníků a k dalšímu chátrání už tak hodně zničeného kláštera a kostela. Postupná devastace pokračovala až do roku 1637, kdy se zbirožským hejtmanem stal plzeňský rodák Jan Kolenec (Kolenský) z Kolna. Bývalý císařský rytmistr se postaral o zajištění staveb před další devastací a podařilo se mu do dvou let obnovit dřívější slavné procesí k posvátnému místu sv. Dobrotivé a při nich vybíral dobrovolné příspěvky na obnovu kostela. Kromě těchto peněžních zdrojů se našlo hodně dárců, kteří svými dary přispěli k zajištění a částečné obnově kostela. Když byl kostel z části opraven a mohl sloužit svému účelu, pobídl
p. Kolenec Augustiniány, aby se snažili získat u císaře Ferdinanda III. svolení k opětovnému držení kláštera. Díky nepřízni některých úředníků královské komory se jejich první žádost minula účinkem. Zvlášť velkým nepřítelem Augustiniánů byl Rafael Gallides z Rosendorfu, který se v r. 1659 stal hejtmanem na Zbirohu, Točníku a Králově Dvoře. Nejde říci, jaké měl důvody k nepřízni k řádu Augustiniánů, ale o zachování kostela se dobře staral. Nechal zajistit chátrající kostelní zdi opěrnými pilíři a zařídil i zakrytí dosud otevřených prostor a zabránil tak další zkáze.
Nástupcem hejtmana Gallidea se stal Samuel Ignác de Bois. Předtím, než byl povýšen do šlechtického stavu, byl pražským staroměstským měšťanem a stýkal se s Augustiniány u sv. Tomáše. Po jmenování zbirožským hejtmanem, se stal jedním z nejvýznamnějších příznivců obnovy kláštera a jeho obnovu věnoval nemálo vlastních prostředků. Poradil také provinciálu P. Leonu Schadeovi, aby znovu požádal císaře o svolení k návratu řádu do svatodobrotivského kláštera, ale aby z žádosti vynechal vydání původního klášterního majetku. Žádost byla vyřízena kladně a 16. ledna1676 císař
Leopold I. vydal souhlas s návratem řeholníků do kláštera, 26 roků opuštěného. Prvním převorem po návratu řeholníků byl Chrysostomus Otto, s ním v konventu byli dva kněží. Klášter byl ovšem bez prostředků, takže nejnutnější potřeby mu poskytoval klášter sv. Tomáše.
Později, za přispění královské komory a mnoha dalších dobrodinců, nejvíce však přispěním augustiniánské řehole, byl klášter dostavěn přibližně do nynější podoby.
Některé oltáře byly zhotoveny nákladem blízkých královských měst, které byly vždy příznivci tohoto zvláštního a posvátného místa. Například oltář sv. Moniky v levé boční chrámové lodi byl postaven nákladem města Rokycany.


Oltář sv. Moniky - celkový pohled


Detail oltáře se znakem města Rokycan z doby tvorby oltáře



Současný znak Rokycan

Oltář sv. Augustina v pravé boční lodi věnovali plzeňští měšťané. Stejně jako u oltáře sv. Moniky je nad oltářním obrazem zasazený do oltářní výzdoby městský znak plzeňský.


Oltář sv. Augustina - celkový pohled


Detail oltáře s plzeňským dobovým městským znakem


Současný znak města

Oltář Panny Marie sedmibolestné (Matky dobré rady) byl pořízen z darů získaných od věřících ve sbírkách po malých částkách.
Dále uvádíme doslovnou citaci z knihy "Klášter svato-dobrotivský" rok vydání 1907, jejímž autorem byl převor kláštera P. M. B. Brand:
"Největšího ale dobrodiní dostalo se klášteru Svato - Dobrotivskému od císaře Leopolda I., jenž poskytnul řeholníkům zdejším tím, že, jim na svém panství zbirožském ustanovil tak zvaný almužnový deputát, sestávající z rozličných dávek v naturáliích pro potřeby klášterní. Tento deputát, který po rozličných změnách až dosud klášter z panství Zbirožského béře jest hlavním zdrojem příjmů klášterních a nebýti toho, musel by klášter zase zahynouti".
V některých příštích vydání blogu budeme ještě pokračovat v popisu stavebních a jiných významných událostí, které ovlivnily stav kláštera a kostela až do současnosti.
V další části příspěvku se vrátíme do současnosti. XXIII: mariánská pouť se v obvyklém termínu ze všeobecně známých důvodů neuskutečnila. Nový termín jejího konání je zřejmý z přiloženého plakátu. Nejsme přesvědčeni, že je to úplně dobrý nápad, protože podle denních zpráv nákaza Covid 19 není ještě minulostí. Snad se tato nepříjemnost poutnímu místu vyhne.


Dále uvádíme předběžné oznámení které se týká koncertu ve zdejším kostele. Po loňském velmi úspěšném vystoupení je sjednán další koncert p. O. Smeykala na nástroj "didgeridoo". Tentokrát vystoupí se svým kolegou se kterým v současnosti jedou koncertní šňůru po Evropě a pravděpodobně se 23. srpna objeví v našem kostele. Spoluúčinkující p. Smeykala p. Bear Love vystoupí hrou na gong, tentokrát to má být nástroj o průměru více než dva metry. Tato kombinace nástrojů slibuje jedinečný kulturní a svým způsobem těžko opakovatelný zážitek. Pokud máte o vystoupení zájem, rezervujte si volný čas na tento termín. Konečnou informaci přineseme v srpnovém vydání.

Na úplný závěr ještě jedno poděkování a zároveň i prosba. V pátek 26. června navečer jsme našli před vchodem do kostela obraz s náboženskou tematikou. Předpokládáme, že neznámý dárce chtěl, aby obraz zůstal zachovaný a sám nemá pro něj uplatnění, přinesl ho tedy do kostela. Neznámému dárci srdečně děkujeme. Vzhledem k tomu, že obraz je zřejmě dosti starý, rádi bychom trochu poznali jeho historii. Pokud dárce (dárkyně) chce zůstat v anonymitě, je možné využít mailovou adresu uvedenou na konci článku. Jinak slibujeme, že pokud si to dárce bude přát, údaje které poskytne (především jména a adresy) zůstanou přísně důvěrné.


Darovaný obraz

Milý a vážení čtenáři a přátelé. Přejme, ať se vám vyhýbají všechny možné i nemožné nepříjemnosti, které zejména v době volna číhají někde "za rohem" a člověka přepadnou vždy, když to nejméně čeká. Vyhýbejte se "nepřátelským virům a podobným příšernostem", ať se za čas opět ve zdraví setkáme, na stránkách blogu nebo osobně při nějaké akci v kostele.

Za pozornost a přízeň děkují autoři

V. M. S. + V. H.
....................................


P.S. Mše v červenci: 1. sobotu 4.7. mše svatá není, 11., 25. 7.2020 mše svatá začíná vždy ve 14. hodin.

Poutní mše 18.7.2020 začíná také ve 14 hodin.


*******************************************************************************************************


Červen

1. června 2020 v 6:00
Krásný, pozdně jarní a časně letní pozdrav všem našim čtenářům, přátelům a příznivcům.

Květen se už stal minulostí a s radostí i částečným uvolněním vstupujeme do už šestého měsíce letošního roku. Doufáme určitě všichni, že obtíže, které způsobila nebezpečná infekce, zůstanou jenom nepříjemnou vzpomínkou. Je ještě jedno nebezpečí, že se celá situace může obnovit po návratech z letních, především zahraničních dovolených. Nechceme nic zlého přivolávat. Budeme tedy věřit v rozum a odpovědnost všech našich spoluobčanů.
Na pandemii doplatila po dlouhých dvaadvaceti letech i pravidelná a podle účasti poutníků i oblíbená Mariánská pouť. Už od Nového roku jsme každého z návštěvníků upozorňovali na termín pouti a nakonec nějaká neviditelná příšera udělala razantní škrt přes naše plány. Snad alespoň vyjde náhradní termín v polovině srpna. Platí ale bezpodmínečně připomínka uvedená v předcházejícím odstavci.
Náš kostel pomalu také ožívá. Scházíme se v tak říkajíc komorním obsazení, ale hlavně, že se už zase něco děje.
První událostí byla oslavy svátku sv. Jana Nepomuckého. O tomto světci, který je i jedním z patronů našeho kostela, se snad není třeba příliš rozepisovat. To už udělali v dostatečné míře jiní a daleko povolanější než jsme my a tak nebudeme odborníkům do jejich práce "fušovat". Oslavu se vám pokusíme přiblížit několika fotografiemi, které možná vypoví víc, než dlouhé povídání.

Průvod k soše sv. Jana Nepomuckého






Sv. Jan Nepomucký je v našem kostele a jeho okolí zastoupený hned třemi sochami. Před kostelem je umístěna socha světce z pískovce, na jejímž soklu je téměř neznatelné datování zřejmě vzniku a umístění a k ní směřoval náš průvod. Druhým zpodobněním je oltář v boční chrámové lodi, světci věnovaný a doplněný sochou pravděpodobně z lipového dřeva. Třetí socha, také dřevěná, je nyní umístěná u hlavního oltáře, vedle vstupu do kapličky sv. Dobrotivé. Posledně jmenovaná socha se po více než patnácti letech vrátila z kladrubského kláštera, kam byla před lety zapůjčena jako exponát tematické výstavy.

Kamenná socha sv. Jana Nepomuckého ve svahu před kostelem


Oltář zasvěcený sv. Janu Nepomuckému v boční kostelní lodi


Socha světce navrácená z dlouhodobé zápůjčky


Život farnosti se zvolna vrací do původních kolejí. Pokračují drobné údržbářské práce na střechách a okapech kláštera, dokončuje se už před dlouhým časem rozpracované a nedokončené osvětlení interiéru kostela a vedlejší kaple sv. Mikoláše Tolentinského. Poslední víkend v květnu jsou hosty kláštera členové řeckokatolické farnosti z Prahy. Na léto, od přelomu června a července jsou tradičně organizovány pobyty dětských skupin. Nezbývá než věřit, že se nikde neprojeví nějaká nová ohniska nákazy a všechno co je po celý rok pečlivě připravováno, nebude zmařeno zásahem vyšší moci.

Mše P. T. Mrňávka - řeckokatolická farnost Praha



Občas vás, milí čtenáři a návštěvníci kostela upozorňujeme na některé zajímavosti. Většinou se týkají stavebních prvků, oltářů, nebo obrazů a ani dnešní, řekněme kuriozitou, se nedostaneme jinam. Není třeba se dívat do stropu nebo na stěny, stačí jen sklopit oči na zem a pozorně se dívat. V mramorových dlaždicích presbytáře a před obětním stolem nám zanechaly ( nedobrovolně) otisky části svých těl pravěcí tvorové, které neumíme ani pojmenovat. Že ty poněkud nezvyklé tvary jsou fosilie, jsme zjistili náhodou při jedné z prohlídek kostela. Návštěvy většinou sledují případný výklad a prohlížejí si jednotlivé věci na které jsou právě upozorňováni. Skupinka která procházela kostelem poněkud stranou od od té větší, dělila svoji pozornost mezi obvyklé artefakty a podlahu. Připadalo nám to trochu neobvyklé, ale je každého věc, co ho zajímá. Až jeden pán z oné skupiny se zeptal, jestli víme po čem šlapeme. Samozřejmě jsme nevěděli o ničem zvláštním a velmi nás překvapilo, když jmenoval jakýsi složitý latinský název a ukázal nám tvora, který pochází z dávné minulosti. Zapamatovali jsme si některé dlaždice a návštěvám je ukazujeme. Ale víc nevíme a uvítali bychom, kdyby se ozval některý ze znalců, kteří kostelem prošli a napsal o uvedených fosiliích trochu víc. Za případnou zprávu předem děkujeme. Pro vás ostatní, kteří jste na tom se znalostmi pravěku tak bídně jako my, posíláme alespoň snímky těch nejnápadnějších otisků. Přijdete-li do kostela, tak se prosím nezaměřujte jen na velké a nápadné věci, ale na chvilku zaměřte oči i na zem. I tyto otisky jsou historií naší země a připomínkou, co jsme a kde jednou možná skončíme. Tohle poznání nabádá k zamyšlení nad naším životem a vyměřeným pobytem na Zemi.

Otisky pravěkých tvorů v presbytáři






















Na 31. květen připadla oslava LETNIC - SVATODUŠNÍCH SVÁTKŮ a tak nabízíme připomenutí jejich významu. O letnicích křesťané slaví seslání DUCHA SVATÉHO tedy skutečnost, že Bůh prostřednictvím Ducha svatého dodnes působí v církvi.
Svátkem Letnic je připomínána událost, kdy deset dní po nanebevstoupení Kristově sestoupil Duch svatý na ustrašené apoštoly, kteří tím dostali sílu vyjít opět mezi lid a neohroženě zvěstovat Kristovo poselství o Boží lásce k lidem. Letnice jsou naplněním a vyvrcholením událostí Velikonoc. Svátek letnic pochází z židovského svátku týdnů (Šavu´ot). Židé si původně v čase Velikonoc připomínali vyvedení vyvoleného národa z egyptského otroctví. O letnicích pak darování Desatera Mojžíšovi na hoře Sinaj. Kolem Letnic se v katolické církvi uděluje dospívajícím lidem lidem svátost křesťanské dospělosti - BIŘMOVÁNÍ

Vrcholem každého roku jsou Vánoce a k nim neodmyslitelně patří betlém. Jedni z nejvýznamnějších tvůrců betlémů jsou Příbramští betlémáři. K jejich činnosti patří i každoroční vydání pamětních medailí, které nabízí i všem zájemcům. Na jedné straně medaile je vždy jedem příbramský betlém, na druhé se objevují různé kostely. Letos došlo na svatodobrotivský kostel a právě k upozornění na jedinečnou příležitost k zisku unikátní pamětní medaile je určena další část příspěvku:


Tady naše červnové povídání pomalu ukončíme. Všem vám naši vážení a milí čtenáři děkujeme za pozornost, kterou jste tomuto článku věnovali. Přejeme nám všem, aby potíže s epidemií nemoci COVID 19 jednou provždy skončily, nikdo už nikdy nebyl nakažen a všichni jsme se mohli pohybovat bez bezpečnostních omezení alespoň po celé naší krásné zemi. Mnozí z nás teprve teď, kdy s cestami do zahraničí jsou a ještě asi dlouho budou komplikace, poznají její krásy, které dosud přecházeli.
...........................................................................

Prožijte krásný a klidný červen a v červenci na shledanou se těší autoři:


V. M. S. + V.H.


Mše v červnu: Každou sobotu od 14 hodin. Mše jsou slouženy s nedělní platností.



***********************************************************************************************************************************

 


Mariánská pouť

21. května 2020 v 22:00

V.M.S. + V.H.
**********************************************************************************************************************************


Květen

1. května 2020 v 6:00
Zdravíme vás naši milí čtenáři.

Velikonoce jsou pryč, s nimi i celý duben a přichází nejkrásnější (někdy) měsíc roku - máj. Jen zatím není známo, jaké budou podmínky pro pohyb na veřejnosti, tak se zatím zdržme dalších komentářů.
K velikonočním svátkům se ještě jednou chceme na chvilku vrátit. Bylo hodně nezvyklé vynechat obvyklé návštěvy kostelů, odvolat rodinná setkání, pominout návštěvy známých a přátel. V televizi sledovat přenosy bohoslužeb z prázdných kostelů a jen vzpomínat na léta minulá, kdy oslavy probíhaly v příjemné a milé atmosféře. Co je pryč je pryč a musíme věřit, že brzy bude líp a příští rok si vše vynahradíme. Ale určitě bychom měli zachovat určitý respekt a nezapomenout na to čím jsme prošli. A Velikonoce, které byly mírně řečeno zvláštní, jsou pro připomínku toho, co nás letos potkalo, velmi vhodným obdobím.
Symbolikou Velikonoc je mimo jiné i křížová cesta. Její projití by mělo každému připomenout, co současným oslavám předcházelo. Křížovou cestu zobrazilo různými formami spousta umělců a k nim se přidala i autorka velikonočních kraslic. To co dokázala vytvořit z vaječných skořápek, barvy a slámy si zaslouží obdiv. Každý z našich čtenářů si umělecké dílo může prohlédnout a posoudit sám. Nás velmi zaujalo a proto se chceme s vámi o ně podělit. Najdete je na přiloženém odkazu: https://www.youtube.com/watch?v=YhQQ4PpLqo0a přejeme ať se vám líbí.
I v nepříznivých časech se nejdou i příjemné zprávy. Jednou z těch příjemných je, že se kostel dočkal nového a velmi kvalitního ozvučení. Z podstatné části za ně vděčíme neznámému (neznámým) dárci (dárcům), který (kteří) na náš kostel pamatoval (i) se značným obnosem, který velice podpořil rozhodnutí pořídit novou zvukovou aparaturu. Pravda, nebyla zatím možnost ověřit výsledek práce odborné firmy v reálném provozu, ale pokud můžeme soudit ze zkoušek bez "diváků", výsledek je výtečný. Neznámému dárci nebo dárcům patří veliký dík nejen náš a augustiniánů od sv. Tomáše, ale i všech věřících na pravidelných bohoslužbách a i všech poutníků na letošní (?) i všech dalších poutí. Přejeme Vám, Vy neznámý (nebo neznámí), ať Vám v životě slouží zdraví, provází Vás štěstí, dobrá nálada, životní úspěchy a Boží požehnání ve všem, co v životě podniknete. Vděční svatodobrotivští farníci.
Další poděkování patří spolku "MIDRA", což je společnost blíže neurčeného počtu zaječovských žen, které se věnují ručním pracem(název MIDRA je složenina z části slov místo draní. Každoročně se dralo peří v mnoha chalupách a při tom se probraly všechny novinky v obci. To už je dávno pryč a šití je náhrada a důvod k setkávání a svým způsobem částečná obnova tradice). Svoje produkty příležitostně prodávají na výstavách a výtěžek poukazují na konto "Spolku Zděná 2012", jehož jsou také součástí. V komplikované situaci způsobené pandemií se věnovaly šití roušek a ze zbytků materiálu vyrobily podložky pro příjemnější sezení na kostelních lavicích, které kostelu nezištně věnovaly. I jim patří velké a srdečné poděkování. Kostelní lavice jsou chladné i v teplých dnech a každý, kdo do kostela zavítá na mši nebo koncert, jistě drobné pohodlí ocení. Vážené dámy, srdečný dík.
Dnes se s vámi, milí čtenáři podělíme o další zajímavosti z našeho kostela. Ta první se týká oltáře "Všech svatých", umístěným v boční lodi. Je totiž jedním z oltářů, o kterých víme, kdo a asi kdy ho do kostela věnoval.


Foto č. 1: Oltář Všech svatých, obvyklý pohled

Nápis, umístěný na podstavci oltáře a který označuje dárce je obvykle zakrytý oltářním plátnem, takže nápis uniká pozornosti. Před lety na něj upozornil dnes již zemřelý pan Jindřich Švamberk a tak se pokusíme vás stručně s historií oltáře a částečně i jeho dárce seznámit. Škoda, že se nezachovalo, nebo že neznáme jméno toho, kdo oltář vyrobil, ať už se jedná o řemeslníka nebo firmu. Nápis uvádíme v doslovném přepisu a dokládáme fotografií:

SVMPTIBVS DE IOANNIS CHARWAT ET POLLEXINA QWAN UXORIS

(Nákladem Jana Charváta a jeho manželky Polexiny z Kvaně)


Foto č. 2: Detail nápisu na oltářní podestě


Foto č. 3: Oltář s odkrytým oltářním plátnem a s nápisem na podestě oltáře.

Zdá se, že máme štěstí na vzdělané, šikovné a ochotné amatérské historiky. Tentokrát nápis zaujal historika - amatéra pana Jindřich Váchu, který se zajímal nejen o nápis, ale hlavně o lidi, kterých se nápis týkal a podařilo se mu zjistit následující z matrik města Mýta. kde je uvedeno:

(23 octobra 1728 se oženil Jan Charvát z Kvaně s Pollexinou (snad Grosovou) v Mýtě, v kostele sv. Štěpána.
Svědek byl Jiřík Strnad ze Zaječova a Kateřina Vajnarová z Kvaně).
Na narození syna Václava čekali až do roku 1744, tedy 16 roků.
Syn Václav se narodil 19. augusta 1744, otec Jan Charvát z Kvaně, mateř Polexina.
Kmotrem při křtu byl Václav Hnětkovský, svědek Kristian Anýž.
Další děti z tohoto manželství se nepodařilo zjistit
Oltář zřejmě pochází z let 1744 - 1750.
Potomci z rodu Charvátů - dárců oltáře, zřejmě v obci žijí dodnes.


Druhou zajímavostí jsou nápisy na okenních sklíčkách mezi presbytářem a boční kaplí sv. Mikoláše Tolentinského. Nejsou nijak nápadná, objevit se dají jen při pečlivé prohlídce okna. Tehdejší sklenáři se postarali, aby jejich jména neupadla úplně do zapomenutí a zároveň nechali doklad o prováděné opravě. Až budete procházet kolem hlavního oltáře do kaple sv. Dobrotivé, věnujte pozornost prvnímu oknu . V jeho dolní třetině oba nápisy určitě najdete. Kdo nechce nebo nemůže nápisy hledat, může si je prohlédnout na přiložených fotografiích i s přepisem textu:


Foto č. 4

Johann Haudek, Glaser aus Pruncz [město v Rakousku], in Jahr 1823 habe
die nahgereise [poslední dva znaky nečitelné- možná monogram autora JH]


Foto č. 5


C. [?] Weiner Glaser aus Praskoles, von 19. October 1839


Věřme, že omezení způsobená pandemií se pomalu, ale jistě blíží ke konci. Díky uvolnění dosud přísných opatření, uskuteční se v sobotu 2.května po dlouhé době první mše, i když počet věřících je omezený. Snad se situace opět nezhorší a dojde k dalšímu brzkému uvolňování. O postupu budeme informovat na stránkách blogu.
Co je dosud nejisté, je osud XXIII. Mariánské pouti. Máme odůvodněnou obavu, že do 23.května nedojde k odstranění všech omezení shromažďování a pouť se vždy vyznačuje velkou účastí věřících a není možné dodržet vzájemnou vzdálenost mezi jednotlivými osobami. Přesto přikládáme pozvánku na pouť, která ovšem nemá příliš velkou šanci na uskutečnění. Spíš předpokládáme, že uvolnění pohybu lidí nedosáhne takové úrovně, aby bylo možné v uvedeném termínu pouť uskutečnit. Jako mnoho jiných akcí v celé naší zemi, bude nutno Mariánskou pouť pouť přeložit na jiný, bezpečný termín. Přesto přikládáme pozvánku jako připomínku pravděpodobně dočasně ztracené krásné akce.



Prosíme vás naše čtenáře a přátele, dodržujte bezpečnostní opatření, vyhýbejte se nákaze, ať se po čase zase ve zdraví sejdeme ve Svaté Dobrotivé.

.............................................................................

Za pozornost děkují a na brzké setkání se těší autoři:


V. M. S. + V. H.


Předběžné termíny bohoslužeb v květnu: 2.5., 9.5.,16.5.,23.5., a 30.5. se začátkem vždy ve 14 hodin.


**********************************************************************************************************************



Výzva

7. dubna 2020 v 21:35

Velikonoční výzva


Drazí přátelé, milí věřící, všichni lidé dobré vůle,

ještě v době nedávno minulé patřilo mezi velikonoční zvyky rozsvítit světlo za oknem a případně vystavit obrázek Krista o velikonoční noci. Jako křesťanské církve v naší zemi se k tomuto zvyku letos vrátíme, abychom si připomenuli Ježíšovo zmrtvýchvstání jako rozzáření světla, které už nehasne a naděje, která nikdy neumírá.

Všichni se nacházíme v situaci, kdy se nemůžeme shromažďovat ani navštívit o Velikonocích své příbuzné a přátele. Nemůžeme se ve svých církvích, farnostech a společenstvích ani účastnit bohoslužeb největšího křesťanského svátku - Velikonoc. slavnosti vzkříšení.

Dovolujeme si proto vyzvat Vás všechny, lidi dobré vůle, abychom o velikonoční noci, tedy na Bílou sobotu 11. dubna 2020 po setmění, rozsvítili za oknem svíčku nebo jiné světlo na znamení života a naděje. Tuto naději nyní více než jindy potřebujeme.

Modlíme se za Vás, jsme Vám na blízku a vyprošujeme Vám Boží požehnání.


Česká biskupská konference a předsednictvo Ekumenické rady církví.



V.M.S. + V.H.

*********************************************************************************************************



Duben

1. dubna 2020 v 6:00


Březen - za kamna vlezem, duben - ještě tam budem a vypadá to, že letos hodně dlouho.


Namísto jara svět zachvátila pandemie a všem lidem hodně zkomplikovala život. A to i v případě, že se nákaza zatím nám čtenářům, autorům, našim blízkým a známým vyhnula. Zatím! Nezbývá než věřit, že se podaří šíření nebezpečné nemoci omezit a definitivně zastavit. Věřme, že Bůh má zemi a její obyvatele rád (i když někdy je s podivem, že to dosud vydržel) a pomůže. Hlavně když se také sami přičiníme a nebudeme se jen spoléhat, že to nějak dopadne.
V této složité situaci je od 14. března uzavřený kostel, takže žádné zajímavé události se neudály. Když není nic nového, je dobře se poohlédnout do minulosti. Na jednu zajímavost nás přivedl zdejší historik p. Kastner. Při "cestování" po internetu našel německé stránky, věnované sv. Dobrotivé.


Zajímavé na věci je, že české prameny (P. Brand) uvádějí 11 000 panen, které doprovázely sv. Voršilu a byly r. 453 povražděny Huny v Kolíně nad Rýnem. V popisu u sošky je uváděno, že zavražděných panen bylo "pouze" jedenáct. Upřímně řečeno, těžko si představit v 5. století cestování 11 000 mladých žen do Říma a zpět krajinou hodně "divokou", s minimem cest, a s místy, kde nějaký pevný řád zajišťující bezpečnost poutníkům byl, řekněme iluzorní. Což například dokazuje tažení Hunů Evropou kdy pronikli z východoasijských stepí až k Rýnu a také přispěli k zániku Západní říše římské.
Při prohlídce kaple sv. Dobrotivé si jen málokdo všimne nápisů nad vchodem do kaple z kostela. Všechny nápisy se vztahují právě ke sv. Dobrotivé. Jsou psány v latině a tak mimo fotek jednotlivých nápisů (celkem tří) přidáváme i jejich překlad, který připravil P. Wiliam Faix OSA.

Fotky nápisů s překladem.


Její posvátné ostatky byly získány v roce 1327. Aby nedošlo kejejich znesvěcení výtržnostmi Žižkových husitů, vrátily se sem až v roce1495.


Svatá Benigna (Dobrotivá), anglická královská dcera, byla jednou z prvních členek družiny sv. Voršily, která podstoupila mučednickou smrt v Kolíně nad Rýnem v roce spásy 453.


Až po dlouhé době, kdy šťastně vládl nejumírněnější císař Leopold I., se její ostatky našly pod tímto oltářem, což bylo doprovázeno zázraky.

K druhé patronce zaječovského kostela, sv. Dobrotivé, jsme našli zajímavý článek ve
"Věstníku vikariátu hořovického" z r. 1947.

Článek uvádíme v doslovném přepisu:
Také naše farní osada může se chlubiti tím, že už od roku 1327, tedy po 620 let chová ve svém chrámě ostatky svaté panny a mučednice sv. Dobrotivé.Tyto ostatky získal v Římě člen zdejšího kláštera a pravnuk zakladatelův, Oldřich Zajíc, který se později stal kanovníkem u sv. Víta, a věnoval je před svou smrtí zdejšímu klášteru. Ostatky sv. Dobrotivé byly sem převezeny z Prahy na svátek Nanebevstoupení Páně r. 1327 a od té doby se zdejšímu klášteru, který se původně nazýval klášter Panny Marie na Ostrově,začalo říkati klášter sv. Dobrotivé,nebo krátce klášter Sv. Dobrotivá.

Klášter se stal od té doby cílem četných poutníků z blízkého i dalekého okolí. Zvláště slavná bývala hlavní pouť na neděli po Nanebevstoupení Páně, která ještě i v naší době ze pěkného počasí přivábí sta účastníků ze všech okolních osad.
Pro ostatky sv. Dobrotivé byla zřízena zvláštní kaplička a tam kromě ostatků už v 15. století postavena i socha svaté mučednice, kterážto socha, v 17. století opravená dosud se v kapličce nachází.

Za bouří husitských byly ostatky sv. Dobrotivé ukryty na hradě Valdeku a po uklidnění země byly zase navráceny na své původní místo. Ale koncem 15. století nastaly smutné doby, klášter úplně zchudl, obyvatelstvo začalo se přikláněti k novotám náboženským a tak řeholníci byli nuceni klášter opustiti.Poslední převor páter Moric, ukryl ostatky do tajné skrýše pod dlažbu kaple v olověné skřínce, kde zůstaly ukryty až do obnovení kláštera v 17. století.

Zůstala jen socha a některé schránky s menšími ostatky různých svatých.Tyto ostatky byly rozházeny a zneuctěny při přepadení zdejšího kostela od uherských vojáků za války třicetileté r. 1618. Zpráva o tom se dostala do Plzně a byli odtud vysláni dva kněží, kteří rozházené ostatky sebrali a přenesli do Plzně.Tehdy mnozí se domnívali, že mezi těmi ostatky jsou i ostatky sv. Dobrotivé. Ale nebylo tomu tak.

Když však r. 1676 zříceniny kláštera a kostela byly řádu augustiniánskému vráceny a opravovány, byla pod dlažbou kapličky sv. Dobrotivé nalezena skrýš velkým kamenem zakrytá, v níž byla objevena také olověná schránka s tělem sv. Dobrotivé, jak to i nápis na schránce dosvědčoval. Ihned byl zavolán vikář z Hořovic Jindřich Vilém Pecháček (později se stal arciděkanem v Plzni) a za přítomnosti velikého zástupu okolního lidu byly ostatky sv. Dobrotivé s velikou slávou ze skrýše přeneseny na oltář sousední kaple, kde postaveny k soše sv. Dobrotivé.

Pak byly ostatky poslány do Prahy, kde je tehdejší arcibiskup Jan Bedřich z Valdštejna přezkoušel, vložil do nová skvostné schránky a opatřil svou pečetí na svědectví, že to jsou pravé ostatky sv, Dobrotivé. V září 1677 byly pak slavně převezeny z Prahy zpět do zdejšího chrámu Páně.

A zase jako za dávných dob, začaly se konati pouti k tělu sv. mučednice a staré zápisy v klášterní kronice nám dosvědčují, že mnoho byly vyslyšeno těch, kteří se o přímluvu ke sv. Dobrotivé utíkali.

Tedy letos je tomu už 620 let, co sv. Dobrotivá má sídlo své mezi námi. Jistě mnoho dobrého vyprosila svým ctitelům a jistě ani v budoucnosti neopustí těch, kteří jí ctí a zůstanou věrni té víře, pro kterou sv. Dobrotivá již před 15 sty lety svůj život obětovala.

Tolik citacez "Věstníku vikariátu hořovického z r. 1947.

O svaté Dobrotivé jsme psali už v dubnovém příspěvku r. 2016. Tam jsme se mimo jiné věnovali soše světice. Tenkrát jsme netušili, že zanedlouho se dočkáme sochy nové, přesné repliky originální sochy. V několika snímcích se vracíme ke slavnostnímu uvedení nové sochy do chrámu po skončení poutní mše 12. května 2018. Na snímcích jsou i dárci repliky vzácné sochy.







Velikonoce a jejich slavení v kostele i v našich domovech se bude docela určitě řídit podle vývoje situace v celém státu. Ze stejných důvodů není možné ani uvést dubnové termíny bohoslužeb. Stejně tak je nejisté konání letošní XXIII. Mariánské poutě, i když u ní může panovat mírný optimismus, za předpokladu, že se podaří nákazu omezit nejen u nás, ale i v okolních státech. Nezbývá, než si přát, aby se co nejdřív podařilo nákazu překonat a setkat se v květnu v lepších časech.
Přejeme všem nejen našim čtenářům, ale všem dobrým lidem dost sil a odhodlání vydržet, neztratit víru v Boha a v budoudnost bez těchto nepříjemností a nebezpečí. Děkujeme všem, kteří nezapomněli na lidskou a také křesťanskou povinnost pomáhat bližním v nouzi.


Pozvánka na pouť:



.........................................................................................................................


Na shledanou příští měsíc se těší autoři


V. M. S + V. H.


**********************************************************************************************





Březen bohoslužby

19. března 2020 v 21:31

Březen - úprava termínů Mší

13. března 2020 v 11:40

Změna termínů Mší.


V sobotu 14.3. se Mše Svatá nekoná.


V.M.S. + V.H.


**********************************************************************************************

Březen

1. března 2020 v 6:00

Začíná první jarní měsíc - březen - a my vás všechny, naše milé čtenáře a přátele, vítáme na stránkách našeho blogu. Březnová, snad nejznámější pranostika říká: "březen za kamna vlezem". Věříme, že nebude úplně pravdivá. Obvykle, když je zima taková nijaká, dokáže na svém odchodu připravit nečekaná a hlavně nepříjemná překvapení. Nezbývá než nechat se překvapit a doufat, že překvapení bude jenom příjemné.
Ještě se vraťme k únorovému příspěvku. Tam jsme uvedli novinový článek, popisující potíže "bojovného" převora kláštera sv. Dobrotivé, P. Branda. V době vydání blogu jsme neznali, ve kterých novinách a kdy článek (soudnička) vyšel. Žádali jsme čtenáře o pomoc zejména s překladem jména města, kde P. Brand zemřel. Za předpokladu, že augustiniánský zápis místa úmrtí je psaný latinsky, vyzkoušeli jsme překladač Googlu. Konalo se překvapení. Překladač zareagoval s tím, že řeč označil za tamilštinu a tím pokus skončil.
Reakce čtenářů na žádost o pomoc byla pouze jediná. Místní historik a znalec všelikých souvislostí a různých událostí týkajících se nejen kláštera a Zaječova p. Kastner zjistil vše, co bylo možné v dané době získat. Doplňujeme tedy únorový článek o další údaje: článek vyšel v Národních listech roku 1905. P. Brand, byl v letech 1921 - 1931 převorem místního kláštera, zemřel v České Lípě, datum však není možné v současné době upřesnit. Matrika zemřelých je digitalizována jen do roku 1908, takže prozatím není dostupná. K České Lípě a k augustiniánskému klášteru p. Kastner dohledal ještě další a velmi zajímavé informace. Přidáváme je tedy do dnešního článku: "Česká Lípa, město v Čechách, do něhož knihtisk uvedl s pomocí augustiniána Pavla Cnoopse (Conopaea) pražský tiskař Pavel Sessius roku 1630. Z této filiálky vycházely mimo jiné Cnoopsovy školní učebnice. Dnes víme o jediné, a to o Syntaxis latinae grammatices (Česká Lípa 1630), jejíž impresum zní "Lippae, in Fridlandico ducatutypis Pauli Sessii". Po tiskařově odchodu dílnu 1631 - 1634 provozoval zdejší klášter augustiniánů. Po zániku této institucionální tiskárny se knihtiskařské řemeslo v České Lípě nadlouho odmlčelo. Prvním novodobým tiskařem byl Filip Jeřábek, jehož dílna pracovala od roku 1851.
Jak z textu je patrné, řád Augustiniánů se mimo jiné snažil i o zvýšení vzdělanosti v Českých zemích. S tím také souvisí činnost svatodobrotivského převora, pátera Branda. Nejen že byl aktivní ve správě obce, měl zřejmě i velkou zásluhu na obnově kostela a kláštera. Jeho obětavá činnost byla prezentována v kratičkém článku časopisu ČECH z roku 1895, kdy byl jmenován Čestným občanem Kvaně. P. Brand byl převorem v letech 1891 - 1915. Článek uvádíme v doslovném přepisu:
" Vyznamenání. Dne 17. t. m. byl jednohlasně zvolen za čestného občana ve Kvani veledůstojný p. P. Ber. Max. Brand, převor a farář ve Sv. Dobrotivé, pro zásluhy, jichž si dobyl velkolepou opravou chrámu Páně a vnitřním obnoveným zařízením tamtéž, kamž jmenovaná osada duchovním svazkem patří. Bůh mu žehnej na dlouhá léta!"
[Z. Kastner]
Kvaň bývala samostatnou obcí až do roku 1976, kdy byla sloučena se Zaječovem. Obě obce na sebe těsně navazovaly, mnohdy bylo obtížné určit kde která začíná, nebo končí. Z obou obcí je pravděpodobně starší Kvaň.

Návrat svatého Augustina.

Aby bylo jasno, neobjevil se znovu na světě jmenovaný světec, ale do kláštera se vrátila jeho socha. Původně byla umístěna v nice na vnější stěně jižního křídla konventu. Tam byla vystavena vlivu počasí a to na soše zanechalo své devastující stopy. Poškození bylo tak velké, že nabyla možná jednoduchá oprava na místě, socha byla ze svého místa sejmuta a odvezena do restaurátorského ateliéru. Po vyčistění a doplnění chybějících částí získala socha znovu svůj, pravděpodobně původní vzhled. Páni restaurátoři opravenou sochu před nedávnem dopravili do kláštera a prozatímně ji nainstalovali do okenního výklenku. Tam bude do té doby, než bude rozhodnuto o jejím definitivním umístění. Pokud bude usazena na původní místo, to je do niky na jižní straně budovy, bude asi nutné ji zakrýt průhledným krytem, aby byla ochráněna před vlivy počasí. Svým způsobem by to byla škoda. Nika na stěně je umístěna poměrně vysoko a na zahradu, která navazuje na jižní straně na budovu se s výjimkou poutí příliš nechodí. Poloha sochy v nice je zároveň i její ochranou před poškozováním, ale vzdálenost neumožňuje podrobnou prohlídku. Umístění v okenním výklenku přízemní klášterní chodby má také svůj půvab, ale i rizika. Konečné rozhodnutí bude na P. Juanovi.

Socha před opravou ve vnějším výklenku (foto 1 - 3)






















Po restaurování v okením výklenku na klášterní chodbě (foto 4 - 6)





















Popeleční středou, která letos vyšla na 26. únor, začíná období půstu. K této události přidáváme několik poznámek, i když uznáváme, že pro naprostou většinu vás, našich čtenářů, je to naprosto zbytečné. Tak snad jen pro osvěžení historie.

Zavedení Popeleční středy se datuje zhruba do 6.- 7. století, kdy byl začátek postního období přeložen ze 6. neděle před Velikonocemi na předcházející středu, aby se vyčlenily jednotlivé neděle, které nejsou chápány jako postní den.
Již od konce 11. století se v tento den uděluje popelem na čelo znamení kříže, tzv. popelec. Při jeho udílení pronáší kněz slova "Pamatuj, že prach jsi a v prach se obrátíš" (srov. Gn 3,19), nebo "Obraťte se a věřte evangeliu" (Mk 1,15). Přijetí popelce je znamením kajícnosti převzatým z biblické tradice. Symbolicky se tak naznačuje stav člověka, který vyznává před Bohem svůj mnohdy špatný život a vyjadřuje vůli vnitřně se obrátit s nadějí, že mu Bůh odpustí. Popel, symbol smrti a nicotnosti, se získává ze spálených ratolestí, které byly posvěceny v předešlém roce na Květnou neděli.
Pokání křesťana může mít různé projevy, které se mohou měnit podle potřeb doby. Mimo omezení v jídle nebo vynechání masitých pokrmů se nyní v některých zemích rozšiřuje tzv. "ekologický půst" - například omezení jízd autem a pod. Půst ale vždycky vychází z církevní a biblické tradice a je zaměřen na zkvalitnění vztahu k Bohu, k druhým lidem i k sobě samému a tím může vést ke zlepšení života a atmosféry v celé společnosti.

[volně podle knihy Vl. Vondrušky Církevní rok a lidové obyčeje]

...............................................................................................

Mše Svatá 29.2.

Udělení Popelce a Křížová cesta.



































Tady končí naše březnové povídání. Přejeme vám všem klidné prožití postní doby a těšíme se na příští setkání s vámi jak jistě všichni věříme v opravdovém jaru.
..............................................................................

Krásné dny přejí autoři:

V. M. S + V. H.

Mše v březnu:

7. 3. mše není,

14.3., 21.3., 28.3., mše začíná vždy ve 13.30 hodin Křížovou cestou.

**********************************************************************************************

Kam dál